Dramatická školička

Historie

Dramatickou školičku založila v říjnu roku 1992 Jana Mandlová při Středisku kulturních služeb ve Svitavách – za přispění ředitele SKS Petra Mohra a především díky pomoci divadelníka, hudebníka   a loutkáře MUDr. Karla Šefrny, který se stal po celou dobu věrným příznivcem a spolupracovníkem Dramatické školičky.

Názvem navazovala na Divadelní školičku, kterou předtím krátce vedl Matěj Šefrna a snad také odkazovala na skromné začátky dramatické výchovy ve Svitavách. Vedle Jany Mandlové učili v Dramatické školičce její absolventi Monika Formanová (2001-2005) a po ní Michal Kadlec (2005-2010). Krátce také Aneta Kopecká (2003-2005). V současné době vyučuje dramatickou výchovu pouze Jana Mandlová – za pomoci asistentů z řad nejstarších studentů a absolventů (Anna Stenzlová, Marcela Coufalová, Matěj Nárožný,Lea Zoicasová).

Dramatická školička začínala ve skromných podmínkách prázdné, nezařízené učebny, o kterou se dělila ještě s dalšími soubory pod hlavičkou SKS. Postupně rozjela pravidelnou výuku, individuální hodiny, recitace, pravidelné semináře dramatické výchovy, odborné kurzy, soustředění, výlety, přehlídky,letní tábory, recitační soutěže atd.  V roce 1997 bylo přestavbou kanceláří SKS vybudováno nové divadlo Trám s kapacitou 100 diváků, které sousedí s učebnou Dramatické školičky. Vzniklo komorní divadlo, které městu chybělo. Od té doby mohly probíhat pravidelné zkoušky dětských i dospělých divadelních souborů, přednášky, koncerty, výstavy, soutěže, přehlídky.

Dvakrát do měsíce také nedělní pohádky pro děti. Organizačně se na provozu divadla podílela z velké části právě Dramatická školička. Novou přestavbou a rekonstrukcí budovy v roce 2015 se divadelní zázemí rozšířilo o nové vstupní prostory, přístupové chodby s výstavními plochami, šatnu herců a šatnu pro diváky.

V současné době navštěvuje Dramatickou školičku 50 dětí ve věku 6-22 let, které pracují v sedmi věkových třídách. Počet dětí se proměňuje, cílem je však dlouhodobá a kontinuální práce s dětmi. Školička propojuje prvky divadla, hudby, poezie,literatury, výtvarná a pohybu, ale  divadelní představení  není  cílem, spíše  prostředkem  k plně rozvinuté  a svobodné osobnosti  dítěte. To se neobejde bez důvěry, porozumění a spolupráce jak dětí, tak jejich rodičů.